Oogesa

19. června 2017 v 9:54 | Majklice†Světice |  Paranormal Reality
Adolf a její imaginární kámoši z Yume 100 AR| | Angelic Pretty
Mario | Don't talk to me or my Mario or my Mario's Mario ever again | more Mario

Když se opiju, lezu po zdech a mluvím latinsky. Zatím se mi ale ještě nestalo, že bych dělala obojí najednou. Někdy bych se ten jazyk chtěla naučit, abych tím pak třeba mohla děsit lidi. Mohla bych vám pak vyprávět o tom, jak jsem se opila, že jsem zase nemohla dva dny nic jíst a pít. O mé nejhorší a nejvíc ponižující jízdě tramvají, kterou jsem kdy zažila. O tom, že když zrovna zvracím, tak u toho dostávám nabídky k sexu. Mohla bych vám o tom vyprávět latinsky. Úžasně by se to hodilo k těm růžovým fotkám v kýčovitých rámečcích, co tu mám. Koukněte, sweet lolitka. Rozkošné.

*padne na kolena*

Stydím se za to, že nějaká Mariova fanynka je takový odpad společnosti. Chci se stát lepším člověkem. Přestat pít. Přestat pomlouvat lidi, nemluvit sprostě, nedělat nikomu naschvály, abych pak mohla v noci lépe spát.

Ale to už by potom nebyla sranda.

Caravan Palace - Lone Digger



Důvod, proč sem už moc nepíšu není ten, že by se nic nedělo, naopak se pořád něco děje, jedna dememtní situace za druhou, ale schovávám si materiál pro svůj nový webkomix. To, jestli ho zveřejním, nebo jestli ho vůbec někdy nakreslím, je věc jiná. Tentokrát mám totiž v plánu něco propracovanějšího než KSH, a hlavně to bude vážně komix a ne jen série opakujících se obrázků. Pak jsou tady další, náročnější projekty, do kterých bych se chtěla v budoucnu pustit, ale zatím se nezmůžu na nic víc, než na sketche.

Ale hlavně sem nepíšu proto, že se mi prostě nechce.
Mám práci. Nevím, jak dlouho si mě tam nechají, nevím, jak dlouho tam vydržím já, ale minimálně pár let bych tam zůstat chtěla, abych si něco našetřila. Když lolita řekne, že pracuje v čokoládovně, všem to přijde roztomilé, ale je to dost podřadný job. A v každém podřadném jobu narazíte na podřadné lidi. Ne všichni jsou samozřejmě takoví, ale u některých mám pocit, že jsou to spíš zvířata a nějaký koncept hygieny jim nic neříká. Je tam pár decentních lidí, se kterými se bavím, ale i tak si v tom moři basic bitches připadám jako mimozemšťan. A pak si uvědomím, že taková je vlastně většina populace. Není to depresivní?

Jsou tam lidi, kteří se hodinu dokážou bavit jenom o obloze, protože nic jiného z okna nevidí. Nejsou to takové ty vězeňské myšlenky? Proč mi o tom musí vykládat? Proč mi musí vykládat o tom, že budou uklízet a o tom, co si uvaří k obědu? Jako by nestačilo, že ta práce sama o sobě je dementní a monotónní a vyloženě z ní mám po pár hodinách halucinace, a že nám tam hraje pořád ta stejná hudba, ale ještě musím každý den poslouchat ty samé řeči. Pořád, pořád dokola. Nejsem z toho tak na nervy, jako když jsem pracovala v obchodě a musela jednat s drzými zákazníky, ale z tohohle mi brzy přeskočí. Je to jako znovu prožívat jeden a ten samý den. Nedivím se, že lidi, kteří tam dělají 15 let, neumí správně napsat ani mé křestní jméno.

A když jsem konečně doma a chci si od toho všeho odpočinout, přijde sem matčin fuckbuddy a začnou spolu šukat jako králíci, že mě to kolikrát v noci vzbudí, i když musím ráno vstávat do práce. Vždyť jeho byt je doslova 5 minut odsud, nechápu, proč pořád musí být tady. Ne že by mi on sám vadil, je docela v pohodě, ale i tak by mi nevadilo, kdyby ho přejelo auto. Jsem tak napružená, že už si v hlavě skoro píšu vlastní part k písničce "Cell Block Tango". They had it coming, they had it coming, they only have themselves to blame.

Předtím jsem hrozně chtěla vypadnout ven a poznat nové lidi, ale teď si říkám, že mi bylo líp zavřené doma v pokoji. Někdy přemýšlím, že si z hecu najdu nějakou holku, ale ještě ji ani nemám, a už vymýšlím, jak se s ní rozejít. Socializace se přeceňuje. Všichni jsme ze stejné planety, ale stejně mám pocit, jako bych žila v jiném světě. Chci pryč. Tohle je jako zase prožívat pubertu.


Years & Years - Meteorite

Našla jsem si nové hobby: Na eBay hledám věci, které jsou údajně posedlé duchy. Obzvlášť mě baví, jak urgentně zní názvy některých položek. "Haunted item NOT A JOKE help." Potom perly, jako "EVIL evil angle" nebo "Haunted porcelain doll Nancy - Helps lose weight." Ta poslední je jako z těch reklam typu: "Doktoři tomu nemohou uvěřit! Snědla tohle a za 15 dní zhubla 15 kilo! Klikni a dozvíš se víc."
Ráda bych vlastnila nějakou prokletou věc, ale bála bych se, že mi zničí všechny anime figurky. Líbila se mi třeba panenka voodoo kněžky, která, když jí nabídnete rum a červené chilli papričky, udělá zle každému, na koho si jí postěžujete. Představte si, jak fajn by to bylo. Někdo by mě štval a na druhý den by si zlomil nohu. Bylo by to trochu jako vlastnit Death Note.

Když už jsem u Death Note, rozhodla jsem si přečíst nějaké klasiky. Kafku, Baudelaira, Poea... A Death Note. Ano, já vím, pozdě. Pro porovnání jsem se podívala i na pár epizod anime a docela mě šokovalo, jak moc se liší ty konce, hlavně jak kýčovitá byla Lightova smrt v anime. Nesnášela jsem ho, takže u mě vítezí určitě konec v manze. Vidět ho, jak se plazí po zemi jako ubožák a prosí všechny, aby ho zachránili, bylo uspokojující. To má za to, že zabil tolik fešných lidí.
Po nocích jsem pak zase měla bludy. Už ne o mimozemšťanech, ale o tom, že jsem Kira, nebo že Kira je někdo, koho znám, a přemýšlela jsem nad tím hodiny. Možná je to nějaká spánková porucha. Už tím tolik netrpím, ale občas se mi to zase stane. V současnosti trpím bludy o tom, že pracuju, a nemůžu usnout, dokud mi neskončí "směna". Nejhorší na tom je, že mi za to nikdo nezaplatí. Sama si dobře uvědomuju, že se mi to doopravdy neděje, ale zkuste o tom přesvědčit mozek. Jednou bych se prostě chtěla normálně vyspat.


Koupila jsem si svůj první lolita brand - šaty od Angelic Pretty, print Promenade de Paris. I tak je z druhé ruky, protože bych si nový brand nemohla dovolit. Ještě k nim nemám pořádnou spodničku, takže jsem si ji musela půjčit a doplňky a pořádné boty taky teprve budu muset dokoupit. Jediná potíž, kterou s nimi mám, je že v nich vypadám ještě větší než obvykle, kór když si k tomu vezmu širší spodničku. U lolity je sice normální, že rozšiřuje, ale co je moc, to je moc. Chtělo by to zhubnout, chtělo by to zhubnout. Napsala jsem to dvakrát.

A mám nový sen, chtěla bych se někdy podívat do Barmy. Jenže když si googlím fotky, vyjedou mi: pagody, utopené děti, chrám, dítě s odřezanou hlavou, příroda, hromada kravských kostí, horkovzdušné balony, další mrtvé děti. Takže mám z toho trochu smíšené pocity. Ty pagody a chrámy mi to kazí.


MARIO MARIO KUROBA MARIO KUROBA MARIO MARIO KUROBA MARIO MARI MARIO MARIO MARIO MARIO MARIJYO.
Literally everyone who follows me on any social media.

Napsala jsem mu další dopis. Letos bylo jednodušší něco vymyslet, protože ho sleduju už druhým rokem - vlastně jsem ani nenapsala všechno, co jsem chtěla, ale už toho bylo dost a bylo mi líto známé, která to po mně bude překládat. Chtěla jsem ho trochu povzbudit, protože se hrozně nervuje kvůli práci, ale moc mi to nešlo, tak jsem mu napsala, že jestli se bude tolik stresovat, brzy mu vypadnou všechny vlasy, a že by to neměl s prací moc přehánět, protože během Atami Murder Case vypadal, jako by fakt někoho zabil. *slow clap* Good job.

I když je to pro mě úplně cizí člověk, ovlivňuje můj život a dělá ho trochu příjemnějším. Už jen to, že jsem jeho fanynka, mě nutí trochu na svém charakteru zapracovat, protože jinak se oproti němu cítím jako strašný antikrist. Pomalu (opravdu pomalu) si buduju jeho itabag, který by světu tiše vzkázal, že jsem "taken", jako bych už tak nebyla dostatečně velký loser. A jak jsem si říkala, že tu jeho klíčenku z Dansui chtít nebudu, protože polonahého chlapa na tašce nosit nebudu a že mám taky nějaké hranice, tak jsem zjistila, že nemám.

God, protect this precious child.
Tohle má být mimochodem UFO.
 


Komentáře

1 Anonymák Anonymák | Web | 19. června 2017 v 9:48 | Reagovat

Tak to i já bych líp nareslil UFIO. :D Ale právě to se mi na tom líbí. .) :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

2 Babu Babu | 19. června 2017 v 23:36 | Reagovat

Nikdy asi nepochopím, proč by někdo chtěl být dobrý člověk :D mě to někdy napadne v nějaké slabé chvilce a pak hned "lol, nope" (jo, vím, že zachraňuju pavouky, ale tak... pavouci) možná by mi vyhovovalo, kdyby si to mysleli ostatní, a docela se mi daří mást lidi, co mě neznají, což mi stačí.
"ještě ani nemám přítelkyni, ale už přemýšlím, jak se s ní rozejít" = úplně chápu :DD

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | Úterý v 9:07 | Reagovat

Death Note jsem vlastně vůbec nečetla. Jen se mi dokoukat anime v průběhu dvou let (taky potřebuju přestávky).
Nevím k čemu by ti bylo, kdybys byla hodná. Jak píšeš nebyla by to asi taková zábava.
Pokud se do těch komiksových projektů pustíš a zveřejníš je, budu se na ně těšit :)
No, jestli bys z tý práce měla magořit ještě víc, na tvém místě bych zdrhla- ale asi až po výplatě...

4 S c a r s S c a r s | Web | Včera v 13:46 | Reagovat

Už je to nějakej ten pátek, co jsem ti gratulovala k nové práci, když to tehdy ještě bylo aktuální, jen abych se v dalším článku dozvěděla, že už to aktuální vlastně není. Tentokrát jsem si řekla, že ty gratulace nebudu oddalovat, abych se vyhnula dalšímu trapasu - tudíž gratuluji! O monotónní práci vím svoje, nicméně v tom osobně nacházím jistou oblibu. Mám dojem, že jsem jedna z mála.

Není to zvláštní, že tvůj zájem o prokleté předměty mě znepokojuje víc, že ty nabídky sexu v nejnevhodnější dobu? Společnost mě asi naučila tolerovat mnohé. Ale víš co? Já ti nevím, vlastnit něco podobného Death Notu nepovažuji za uspokojivé. Koneckonců necítila bys více zadostiučinění, když toho dotyčného sama schodíš ze schodů? Jde o ten požitek... .:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama