My God, my tourniquet

26. února 2017 v 0:56 | Majklice†Světice |  Paranormal Reality
Pořád si stavím nějaké pomyslné turnikety, které by mi zabránily v tom si něco udělat. Nemůžu umřít, musím ještě tenhle rok napsat dopis Mariovi a říct mu, jak jsem pyšná na to, že se mu konečně plní jeho sen. Nemůžu umřít, Ree mi ještě neposlala TouMyu DVD. Nemůžu umřít, slíbila jsem kamarádovi, že umřeme až za tři roky. A někdy si říkám, že na ničem z toho mi vlastně vůbec nezáleží. Cítím, že jsem ve slepé uličce, nevím, co mám dělat. Bojím se žít, bojím se umřít. Neumím to se slovy, zkrátka je mi na hovno. Nemám ponětí, jak naložit se všemi těmi dny, co mám před sebou. A taky vůbec nevím, kam se poděly všechny mé pátky. Vždycky je tady čtvrtek a najednou je sobota, nic mezi tím. Můj pojem o čase stojí za houby.
Prozatím prostě budu sledovat Climax Together a Darker Than Darkness.


Po nocích píšu texty k písničkám, které nikdy nezahraju, protože nemám jak a na čem. Ještě pořád se mě drží ta představa, že si s někým založím kapelu, kterou pojmenujeme THC, The Hypnotic Cheesecake. Možná, že se mi to jednou splní. Víte jak jsou takové ty kapely pro táty, které hrají tátovskou hudbu a všichni členové se skládají z tátů. Třeba jednou skončím v nějaké kapele pro mámy. Mámy, které vlastně nikdy mámy nebyly a ani nemají v plánu se jimi stát. A při vystoupeních bychom zvracely falešnou krev. Mámy pro mámy.

Hi, hello, please join our suicide club
Here, to enter sign this form with blood
And your life will be the entry fee
We're here to set you free

Hi and welcome to our suicide club
Tell your friends we're looking for new blood
Though the membership's not very cheap
If you're lost we will lead



Přestala jsem jíst, nebo tedy, jím jednou denně, protože mi to přišlo asi jako cool nápad. Mám divnou představu o tom, co je cool. Navíc mě to ani moc nebaví, jíst, něco připravovat a nechce se mi za jídlo utrácet. Mohla bych žít na slunečních paprscích a vzduchu, kdybych ovšem neměla věčně zatažené žaluzie, aby se mi do pokoje světlo nedostalo.
Rupla mi postel a nedá se na ní pohodlně ležet, takže se většinu času povaluju na zemi a matka o mě sem tam zakopne a diví se, proč je tu tak kurevská tma. Večer pak vůbec nemůžu usnout, protože musím držet hlídku kvůli mimozemšťanům. Já vím, že to zní absurdně, ale zkuste mi to vysvětlit ve 3 hodiny ráno. Kvůli spánkové paralýze si musím dávat pozor, abych neusla na zádech, protože ráno bych ty mimozemšťany fakt viděla, a když už mě neschízují oni, tak mě schízuje moje kočka, která na zadních stojí opřená u mé postele, hledíc na mě, takže když otevřu oči, vyděsí mě natolik, že nemůžu usnout ještě další hodinu.
Potřebuju prostě novou postel.

V poslední době k nám matka zase tahá svého fuckbuddyho, i když jsem si jistá, že on má vlastní byt, takže nechápu, proč to musí dělat zrovna u nás. Pamatuju si, jak jsem minulý rok měla jít do kina a oni nemohli ani počkat, než opustím byt. Sedím v pokoji a čekám hodiny, než to skončí, nebo než on odejde. Minule to dělali v koupelně, což je ještě blíž k mému pokoji a všechno šlo slyšet víc, než normálně. Kdybych náhodou potřebovala použít záchod, tak smůla. Použít potom vanu bylo taky velmi nepříjemné. Vždycky, když je slyším, když slyším věci jako: "Co kdybych teď byla nahoře?" a to opilé chichotání, mé vnitřnosti se kroutí a mám chuť se kuchyňským nožem ubodat mezi nohy.
A co mě na tom sere nejvíc, je to, že mi vychlastali moje víno.
To víno je přesně na večery, jako je tenhle, ale i tu jedinou útěchu mi vzali.
I kočky jsou jimi tak znechucené, že spí raději u mě.
Aspoň, že už nemusím šlapat na použité kondomy, jako kdysi.

Nakoupila jsem si nějaké obvazy a teď na ně na všech stránkách vidím reklamy.
Reklamy na obvazy.
Povídejte mi něco o paranoie.

Našla jsem si další brigádu, na které jsem nebyla už tři týdny, protože mě tam nikdo nepotřebuje. Je to v takovém shady krámě s prošlým zbožím, kam chodí romští spoluobčané vesele krást, protože i ty nízké ceny jsou na ně asi moc. Sem tam okradnou i nějakého zákazníka a je normální mít v krámě policii 5x za den. Sranda. Kvůli manku jsem nakonec přišla o většinu svého výdělku, takže nemám skoro nic, plus jsem musela dát nějaké peníze kolegyni za manko, které jsem první den udělala na její kase a jsem si jistá, že bylo menší, ale nemohla jsem říct ne, protože ona má dvě děti a na Vánoce jim jako dárek dala zubní pastu, zatímco moje jediná starost je, jestli budu mít dost peněz na zaplacení poštovného za předobjednané DVD.

Byla jsem se s Carevnou podívat na Kruhy. Když se z Kruhu staly Kruhy, tak možná z těch Kruhů někdy udělají Kroužky. "Kroužky" zní jako fajn název pro horor. Kruhy ale tak fajn nebyly. Samara by se přes to už po tolika letech taky mohla přenést a přestat být taková mrcha, ne?

Ree mi konečně poslala věci, které pro mě koupila, když byla na TouMyu v Japonsku, takže mám merch jak z Atsukashiyama Ibun, tak z Bakumatsu Tenrouden, a do toho mi ještě přišel merch z Shinken Ranbu Sai. Jsou to věci, které jsem si objednávala před půl rokem u Anime on Stage a nikdy nedorazily, takže jsem ráda, že je konečně mám, i s nějakými bonusy navíc a milým dopisem.

Omluvte mě za nekvalitní fotky, ale ten nový mobil má ještě horší foťák, než ten předchozí.

Po roce jsem si pořídila další figurku, opět od Orange Rouge - ke svému Kogitsunemaruovi jsem se rozhodla přihodit Mikazukiho. A je ještě krásnější a propracovanější, než Kogi. Kvůli všem těm detailům se jeho vydání stále oddalovalo a dokonce i sayagata vzor na jeho kimonu je vymodelovaný, takže se od toho odráží jeho cena. Koupila jsem ho v době, kdy na něj byla 50% sleva. Pořád byl sice drahý, ale byla to dobrá šance a stále jsem měla nějaké peníze našetřené z předchozí brigády, takže jsem do toho po dlouhém uvažování šla. Minule jsem psala, že Kogimu vymodelovali všechno (fundoshi), ale u Mikazukiho vymodelovali opravdu všechno. Takže kdykoliv přijde návštěva, ukážu jim Mikazukiho se slovy: "Mám novou figurku a nemá spoďáry," protože jsem na ni tak hrozně pyšná. よきかなよきかな。Ale trochu lituju, že jsem si nepočkala na shinken hissatsu Mikazukiho, protože je boží, i když bude asi několikanásobně dražší, než původní Mikazuki.
Na dlouhou dobu si teď dám od nakupování pauzu.

můj první 4-way hovor a těžká introverze | nedostatek spánku | Mikorinovy narozeniny
GTA IV | Jijii | human garbage
Rikiyaaaa | Marichikaaaa | white shit everywhere

Story time: Reni chodila s Japoncem??!

Kdyby tohle bylo video, tak bych napsala: "NOT CLICKBAIT!!"
Blokla jsem si nedávno jednoho týpka, kterého jsem poznala přes Italki, psali jsme si něco přes půl roku. (Nope, není to Kei.) Zprvu byl docela normální, bavili jsme se o různých věcech, učil mě něco japonsky, posílal mi kapitoly své novely (v japonštině), natáčel mi videa z Kyota a podobně. Potom začalo docházet k nedorozuměním kvůli jazykové bariéře a z toho vyšlo pár dementních konfliktů. Taky mi vyčítal věci, jako že jsem jedináček, takže se od toho odráží mé chování, že jsem hrozně sobecká, hlavně, když jsem nějak nevědomky ublížila jeho egu (což bylo sakra snadné) a celkově namluvil hodně věcí, ze kterých jsem měla pocit, že se chtěl jenom cítit nadřazeně, protože je to prostě man-child. Zároveň ze sebe dělal chudáčka, kterého šikanovali na škole dva měsíce a on se s tím nemůže smířit a chce pomstu. Boohoo.

Iritující, ale stále v pohodě. Brzy zpohodlněl a začal se mi svěřovat s různými věcmi, protože nabyl dojmu, že mezi sebou máme nějaké speciální pouto. Najednou jsem pro něj byla strašně důležitá, pořád blbá, ale důležitá. Důležitý přítel, se kterým tak souzní, že jsme snad v minulém životě museli být manželé nebo sourozenci. Později mě začal bombardovat svými různými vyznáními lásky. Ty jsem buď ignorovala, nebo rovnou řekla, že to takhle necítím, načež vždycky napsal: "Hahaha, to jsi celá ty." Svědkem jeho náhlých confessions byl i jeden jeho kamarád, se kterým jsme mívali konverzace ve třech, takže byl z toho stejně zmatený, jako já. Reni sem, Reni tam. Některé věci ani nedávaly smysl a někdy jsem se prostě jen cítila nepříjemně. Představte si 40 letého chlapa, který dělá "moe moe kyun".


Když jsme se kdysi bavili o sebevraždě, protože jsme oba těžcí melancholici, řekl mi, že pokud se chci zabít, mám mu dát své poslední dny. Že mi zaplatí letenku do Japonska a půjdeme spolu na kafe. Prý když se tam zabiju, tak nebude muset kupovat zpáteční. I po několika měsících mi tuhle možnost stále nabízel. Tak jsem se pokaždé zasmála a slušně ho odmítla. (Navíc jsem si vždycky myslela, že by mě pak nadrogoval a rozřezal.)


Od té doby, co viděl Suicide Squad, se to zhoršilo. Začal mě přirovnávat k Harley Quinn a on si začal hrát na Jokera, jako nějaká třináctka s hadrama z Nosferatu, co poslouchá Marilyna Mansona. To je mi ale edgelord.
Často pak psal o tom, že je jako můj přítel, že všichni mí kamarádi jsou kreténi a že on je pro mě ten nejlepší na světě. Ve slabé chvíli jsem mu jednou řekla o matce, jejím fuckbuddym a mé potřebě se ubodat, což vzal doslova, a řekl, že ho to sice dělá smutným, ale že je to mé tělo, že si s ním můžu dělat, co chci, a že by mě rád bodnul za mě, jako by mi tím měl udělat nějakou službu. Asi mu to přišlo hrozně romantické.


Po tomhle následovala sprška dalších podivných creepy zpráv, u kterých ani netuším, co měly znamenat (podíl na tom měla i jeho angličtina), ale už mě to přestalo bavit. A takhle skončil jeho (pravděpodobně) historicky první vztah s živou holkou, až na to, že celý ten vztah byl skutečný pouze v jeho hlavě. Myslím, že ani neví, co se stalo. Asi ode mě není hezké, že tady o něm takhle píšu, ale je to tak vtipně stupidní, že si nemůžu pomoct. Vlastně jsem překvapená, že jsem si s ním psala tak dlouho, i přes to naše vzájemné nasírání kvůli odlišným pohledům na svět, odlišným názorům, jazykové bariéře a někdy prostě kvůli úplným kravinám. Nakonec mi to ani za ty překlady a lekce zdarma nestálo, ale aspoň jsem se zasmála.

***


Na závěr nějaké srandy, které jsem nedávno objevila.

Meitu app
Aplikace pro vytváření nechutně rozkošných selfie.
Možná byste ale měli vědět, že je kolem toho docela velké haló, protože aplikace krade informace z vašeho mobilu a nikdo netuší, co se s nimi děje dál.
Zabavila mě, odinstalovala jsem.


 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 26. února 2017 v 17:00 | Reagovat

Tyhle tvé články ze života mě hrozně baví, ale většinou mi přijdou tak surrealistické, že nějak nevím, jak bych na ně reagovala. :D

2 ivisek ivisek | Web | 7. března 2017 v 19:59 | Reagovat

:-) děkuji za komentík jen jsem nepochopila ten rok :-D jinak zajímavý blok :-)  ;-)  :-)

3 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 12. března 2017 v 22:23 | Reagovat

Nemohla som si pomôcť ale musela som sa smiať na tom ako ti ponúkol, že ti kúpi lístky aby ste si posledný krát dali spolu kávu a naspäť ti ich už kupovať nemusí- to sú teda iné investičné stratégie :D trošku sa však obávam toho čo by urobil s tvojim telom keďže má pocit, že je druhý Joker :D Trošku mi tými vecami čo písal pripomenul bývaleho mojej spolubývajúcej, ktorého si splašila na internete ale ten bol z Chile a stále spolu kecali cez skype už mi to liezlo na nervy lebo ona keď išla spať tak si nastavila notebook tak aby sa on mohol dívať ako spí no proste veľmi prudko sladký a tiež jej vypisoval, že má falošných kamarátov, mňa nenávidel a dokonca jej aj zakazoval aby sa predomnou prezliakala v izbe asi sa bál, že ju znásilním alebo čo :D potom jej začal prikazovať koho si má vymazať z facebooku (čiže každého chalana vrátane rodinných príslušníkov) dokonca jej aj diktoval ako sa ma obliekať, vždy mu musela poslať fotku alebo sa mu ukázať na kamere ako je oblečená a on jej to schválil, dokonca si od neho musela pýtať aj povolenie či môže ísť so mnou vôbec večer si niekde sadnúť no proste bomba a to sa nachádzal na úplne inej časti zemegule :D A vždy keď ho chcela opustiť začal kňučať aké mal zlé detstvo lebo ho mama opustila a tiež ho v škole šikanovali a ona je všetko čo má no proste boohoo. Myslím si, že by si veľmi sadol s týmto :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama