KEEP SMELENK☺

17. srpna 2016 v 23:02 | Majklice†Světice |  Paranormal Reality
zajímavý objev v knihovně | cool trička z Croppu v nudných barvách | venčení Jijiiho
návštěva kočičí kavárny | Adolf | kitsune udon
poslední zápis v deníku | dopis pro Maria Kurobu | trénování házení karet - jsem v tom fakt špatná

Ten nadpis by vám přišel mnohem vtipnější, kdybyste si četli můj starý deník. Už ani nevím, co mě přimělo k tomu si ho přečíst. Asi jsem chtěla přijít na to, od kdy mám přesně imaginárního kámoše. K mému zklamání jsem ale nikdy nepopsala, jak jsem k němu přišla, prostě se v zápisu sem tam objevil, bez jakéhokoliv vysvětlení, jako bych psala o někom, koho znám. Nejdřív byla prdel číst si o všech problémech mého devítiletého já, dokonce jsme se u toho zasmály s matkou. Ráda jsem se dívala na televizi, psala jsem o ní skoro v každém zápisu. Dívala jsem se na ni pořád, a když ne, tak jsem si přála, abych se na ni dívat mohla. Když jsem o víkendech zaspala pohádky, byla to strašná tragédie a největší trest pro mě bylo utírání prachu. Moje nejlepší kamarádka byla Carevna, kterou jsem popisovala slovy "je otravná a bije mě". Později jsem si našla další kamarádku, o které jsem napsala, že mě bije jako Carevna, ale víc. Měla jsem ráda Wedding Peach a Sailor Moon a úplně nejraději jsem měla Michiru, Haruku a Zoisita. Zbožňovala jsem Slovensko a svou babičku, ze které se vyklubala stalkerská psychopatka. Líbil se mi Vojta Kotkek, což jsem potom z nějakého důvodu strašně zapírala a všude psala, že to odvolávám a že ho nesnáším. Napsala jsem jedné holce ze třídy dopis a vydávala se za jejího tajného ctitele, abych jí ublížila, protože mě naštvala. Viděla jsem v Hypernově opravdického Martina Maxu, protože předtím jsem viděla asi jen samé fejky. Můj diář byl plný Wítch a zápasů v Beyblade. O Shadowovi ze Sonica jsem si myslela, že se jmenuje Shedou Abobkun. Na Vánoce jsem chtěla kožený obojek s ostny, koženou bundu, cool džíny, akvabelku a kreslení podle čísel. Fakt rebel. Obojek a akvabelka. Psala jsem povídku, která byla jakýsi mix InuYashi a Slayers a všichni na první stránce pomřeli. Snažila jsem se psát anglicky, ale vůbec mi to nešlo, viz keep smelenk, keep smeling a fack you. Přemýšlím, že s tím udělám potisky na tričko.

Tyhle dvě stránky mě vždycky rozbijou.
Ta jedna kresba je sluníčko, kdyby náhodou někoho napadlo něco jiného.
Už mě za moje sluníčka párkrát seřvali.
Girl, you are so savage.
matka: Proč jsi to udělala? já: Ani nevím.


Později jsem dostala internet, založila blog a našla si přes něj nové kamarády. Když mi bylo 12 psala jsem k článkům o čarodějnictví komentáře o tom, že jsem zkušená čarodějnice a že mi mají napsat na e-mail, pokud něco budou potřebovat. Ozvalo se několik lidí, všem jsem poslala kouzla z knížek, které jsem měla, odpověděla jim jak nechytřeji jsem dokázala, aby nikdo nepoznal, že jsem malý fakan, a potom jsem se jim v deníku smála, že to jsou kreténi. Jednou se mi kdosi ozval, že kouzlo, které jsem poslala, zafungovalo až moc dobře, a že její ex je jí teď posedlý a prý co má dělat. Moje vnitřní reakce na to byla: "Já nevím, je mi 12, ono to fakt funguje?" Potom jsme se nějak skamarádily, bylo jí asi 30.

Mé pozdější zápisy mě spíš deprimovaly (ale pořád jsem se jim smála). V kolonce "jaká jsem" jsem vždycky napsala "tlustá", ale i přes svou nechuť sama k sobě jsem nikdy netrpěla poruchou příjmu potravy. Moc lidí se se mnou mimo internet nebavilo, ale bylo ok být sám, protože jsem se obklopovala hezkými věcmi, co mi koupili rodiče, takže jsem vždycky měla pokoj plný krámů. Kamarádka mě tahala na její rande, s klukem, do kterého jsem tajně měla crush, na což jsem alespoň mohla poprvé v životě napsat "byla jsem na rande", i když jsem potom musela dodat "ale ne na mém". Byla jsem tak zdeptaná sama sebou, že jsem si vytvořila alter ego, kterým jsem se pokoušela stát, proto jsem po tom, co jsem vyšla základku, prošla velkou změnou. Snažila jsem se být hezká, aby mě ostatní přijali mezi sebe a měli mě rádi a nechápala jsem, jak lidi, kteří jsou ošklivější a tlustější, nemají problém si najít kamarády a partnera, protože to pro mě bylo hrozně nelogické. Což vysvětluje mé chvilkové záchvaty a ujišťování se o tom, že jsem krásná, nebo alespoň hezčí, než jistí lidé, abych si udržela něčí pozornost, když už nemůžu zaujmout ničím jiným. Vydrželo mi to rok, než jsem se vrátila zpátky k sobě. Když jsem si uvědomila, že nikdy nebudu nejkrásnější a že vždycky tady budou lidi, kterým hezká nepřipadám, přestala jsem se snažit. Navíc se našlo dost lidí, kterým bylo úplně putna, jak vypadám. Prakticky všechno, co jsem dělala, bylo pro to, abych získala něčí pozornost, všechno, i celý tenhle blog křičí "mějte mě rádi, pochvalte mě, řekněte mi, že jsem dobrá." Pořád jsem psala o tom, že svůj deník jednou zveřejním, aby lidi pochopili, jak mi je, ale neuvědomila jsem si, že to dělám už pár let. Jenom jsem si četla, ale úplně jsem se při tom rozebrala.

Občas jsem tam našla věci, jako naprosto random část v maďarštině, zápis o tetě, kterou zkoumali mimozemšťané, že můj strýc vyvolával Satana, ale teď je z něj bílý mág, o démonech škrábajících po zdech, vzkazy pro mé dospělé Já ("teď jsi pravděpodobně prostitutka a spadla jsi do drog") a podobné haldy. Hodně jsem taky psala o svých nadpřirozených schopnostech a o tom, že jsem čarodějka, nebo o tom, že už čarodějka být nechci. ("Má kouzla fungují na učitelku klavíru.") Strašný chuunibyou. Některé části pak jsou úplně začerněné a můžu jen hádat, co tam původně bylo.

Do deníku jsem nic nenapsala od konce střední, protože jsem nějak necítila potřebu, navíc jsem na tohle už měla blog. Hodně věcí tam chybělo už předtím, jako když jsem kamarádku přesvědčila, aby vzala na výlet projímadlo a nalila ho spolužačce do pití, ze kterého se napila většina třídy a všem bylo hrozně špatně, takže museli výlet zrušit. (Jedna z mých dalších malých pomst.) Musela jsem to napravit a ukázat svému negativnímu Já z minulosti, že nejsem zase takový tragéd a že jsem něco i dokázala, i když jsem pořád loser a bez práce, ale snažím se na sobě pracovat. Vidím, jak se zlepšuju v kreslení, a i když to pořád není ono, i když pořád neumím anatomii, stínování, záhyby na oblečení, pracovat s počítačem, stejně mám z toho dobrý pocit, protože že vím, že můžu být lepší, že budu lepší. A že se možná můžu naučit být jako ostatní lidi.

Eh, změníme téma.

další návštěva kočičí kavárny | real life Panzer Walz | Yume100
trocha z mého mini AmiAmi haulu | happy birthday to me | Adolf a loutka
Ostravská madona | feť králíci | koncert Within Temptation

V našem městě otevřeli dvě kočičí kavárny, takže jsme je šly prozkoumat. Jedna se jmenuje Čauky Mňauky a ta druhá Mňaucafe - fakt nevím, který název je lepší. Mňaucafe má kočky zatím pouze čtyři, ale prostory se mi moc líbí a mají tam i koutek po děti. Čauky Mňauky má koček hodně, ale většinou jsou otrávené a tak se schovávají ve své spešl místnosti, aby je nemohl nikdo ze zákazníků otravovat, především děti. Mají hodně sloupů na škrábání, ale stejně raději k broušení drápků použijou některou ze sedaček, jak jsem toho už jednou byla svědkem. Fajn záležitost, ale s kočkama si moc nepohrajete ( zase se jim nemůžete divit).

Jsem opět o rok blíž ke smrti, juch. Na fackbooku a twitteru jsem dostala zatím asi mé nejlepší přání k narozeninám, a taky mě pobavilo jedno elfí s Thranduilem od členky gangu. Narozeniny se slavily právě návštěvou kočičí kavárny a od M jsem dostala lístek na Within Temptation, který jsem si původně měla zacvakat sama, ale vlastně k tomu byla okolnostmi nepřímo donucena, takže ho mám zadarmo a asi se cítím trochu provinile, ale. Whatever! Lístky zadara!

Withiny sice už od svých temných let moc neposlouchám, ale docela jsem se na ně těšila, protože jsem slyšela, že jsou live dobří, a Sharon vážně zněla skoro stejně, jako na nahrávkách. Avšak, když mělo začít Mother Earth, dvakrát se zasekla hudba a klip za kapelou, takže byli nuceni zahrát jednu písničku akusticky. Sharon mezitím trochu panikařila a nervózně se smála, protože musela nějak zabavit publikum, ale bylo to hrozně roztomilé. "Panic, panic... Do you wanna hear some jokes? Because I don't know any." Napotřetí se jim naštěstí Mother Earth podařilo spustit a všechno zase šlo tak, jak mělo. Kvůli jednomu klipu, který okatě vykrádal film The Cell, jsem k nim měla trochu odpor, ale po koncertu jsem na ně změnila názor. Stejně tak u Ewy Farne, na které jsem byla nedávno na Olympijském parku (je fajn znát lidi s lístky zadara). V televizi mi vždycky přišla arogantní a štvalo mě, když mě k ní lidi přirovnávali, ale naživo je vlastně docela vtipná. A přiznám se, že písnička Na ostří nože se mi líbí. *skrčí se před návalem kamenů*

potřebuju delší paruku | návštěva ZOO | chytáme Pokemony
chytáme šneky | oběd v SushiKingu | booklet z CD Kimi no Uta: Mikazuki Munechika ver.
tenhle náramek budu muset nosit skoro do konce měsíce a hrozně mě to ničí | nové Ichhibanketsu Online | opět ZOO

Jak jste si mohli přečíst v článku Evoluce v kreslení, dostala jsem zase jednu zakázku. Šlo o postavy ve stylu hry The World Ends With You. Je to jedna z mých oblíbených her a náhodou jsem ji zrovna v tu chvíli hrála, takže jsem byla víc než ráda, že můžu dělat zakázku, která mě bude bavit. Bylo to úplně poprvé, co jsem spolupracovala s někým z jiné země a bylo by fajn, kdybych měla možnost se do nějakých takových projektů zapojovat víc. Video, kde měly být mé kresby použity, už je konečně hotovo, takže ho sem házím. Pořád úplně nevím, o co přesně jde, ale je to nadabované, vypadá to jako na NDS, je to ve stylu TWEWY a je to hrozně cool.

(Mé kresby jsou cca od 1:40 ve vrchním okně.)
Blog zase nějak blbne, takže pokud by někomu video nešlo spustit, odkaz na YouTube je zde.

Pár dalších fotek


Nemám noodle stopper, tak jsem si ho udělala.

A konečně (už před nějakou dobou popravdě) mi přišel můj Hatoful balík z projektu na Kickstarteru, na který jsem přispěla někdy v listopadu minulého roku. Sbírka není úplně kompletní, protože mi chybí Nageki a potom ještě limitovaný Isa a maid Ryouta + jejich pvc klíčenky, ale 2000 za ně fakt nehodlám dát. Nejvíc zbožňuju plyšového a pvc Kazuakiho, dokonce přidali i kovový odznak s Králem/pravým Kazuakim a Hitorim :') Nevím, jestli jsem to tady už někde psala, ale měla jsem v plánu udělat giveaway, až dostanu Steam code, který byl k balíku, ale byla to collectors edition s komixem a kresbami od Hato Moa, takže jsem si ho nechala a nelituju toho.

 


Komentáře

1 Ely Ely | Web | 18. srpna 2016 v 9:56 | Reagovat

OMG, ten deníček je pecka :D Já se tedy taky co pár let bavím tím, že pročítám své staré zápisky, ale na ty tvé vážně nemám :D

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. srpna 2016 v 20:10 | Reagovat

No, jestli ti tvá kouzla vychází, pokusím se tě nenaštvat :D
Kočičí kavárny se pomalu rozmáhají. Já zatím navštívila jednu v Brně, ale štvala mě ta přirážka na účtence ani nevím přesně za co. Navíc jsem tam byla v dobu, kdy se kočky válely všude možně a spaly, i když s tím jsem velký problém neměla :D
Působí to na mně, že zažíváš divoké léto :D

3 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 19. srpna 2016 v 19:47 | Reagovat

Ja som mala tiež taký denníček keď som bola malá, ale si pamätám, že som ho potom vyhodila lebo si ho sestra prečítala a potom o tom kecala každému, teraz to ľutujem :D Ale ako to tak čítam si bola pekné kvietko a to s tými kúzlami ma dobre pobavilo :D Ja viem o jednej mačacej reštaurácii tu na Slovensku v Bratislave a tam som sa chcela ísť pozrieť už dlhšiu dobu ale sestra tam minule bola a hovorila, že tí majitelia sú akýsi citlivé na tie mačky, že striehnú ako jastraby keď si ich niekto pohladká alebo nebodaj si ich vezme na ruky :D
Ja som pred rokom hrala TWEWY ale ako dohrala som ten hlavný príbeh ale doteraz som ešte neodomkla ten secret ending, musím sa k tomu už konečne dokopať. A tie fanarty sú super :-) Kunzite x Zoisite najlepší pár :D

4 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 20. srpna 2016 v 14:28 | Reagovat

[1]: Je mi až skoro líto těch, co si deník nikdy nevedli, že přijdou o takovou zábavu :D

[2]: Spíš se boj, abych ti nenalila projímadlo do pití :D

[3]: Já jsem to řešila vzkazy pro moje kamarádky, že je zabiju, jestli to budou číst a začernila jsem nějaké ty důležité části, které pravděpodobně zahrnovaly nějaké moje crushe :D
Proč si teda otevřeli kočičí restauraci, když nechtějí, aby jim na kočky někdo šahal :D
Ten secret ending taky nemám, pracovala jsem na něm, ale nedokážu pobít všechna ta prasata. Teďka zkusím víc nalevelovat piny a posbírat od každé značky set, protože jsem to zanedbávala a v tom byl asi kámen úrazu :D

5 beepinka beepinka | Web | 11. září 2016 v 0:24 | Reagovat

Ten stejný zápisníček,na kterém máš to sluníčko :D :D :D :D, jsem měla taky ^^. Teď už mi z něj zbyla jenom jedna vytržená stránka :D,kterou si střežím :D. Zápisník jsem dostala od jednoho kluka na základce :D. Dětská láska ^^ haha :3. Úplně si pamatuju,že ty stránky byly navoněné...myslím,že voněly..jako růže? ..nebo tak nějak ^^.
Jinak tohle je sranda si myslím číst si svoje myšlenky apod. Je pak asi úplně hustý sledovat,jak jsi se od té doby změnila ^^ apod. Škoda,že jsem si v dětství nikdy žádný deníček nevedla. Jako pár pokusů bylo,ale vždy mě to rychle omrzelo :D. Ani teď si  žádný nevedu no :D.
Jinak jak tak koukám,když jsi byla malá,tak jsi docela škodila co? :D
U nás v Praze je taky plno kočičích kaváren. ^^ Furt plánuju,že bych do nějaké zašla,ale stále k tomu nějak nedošlo :D.
Btw je super,že máš možnost takovýhlech spoluprácí! Budu držet palce,aby se ti dařilo a bylo jich víc a víc :3!

6 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 11. září 2016 v 11:17 | Reagovat

[5]: Už si nepamatuju, ale je dost možné, že voněl :D

No, s tím škoděním jsem se zase tak moc nezměnila, protože jsem pro každou špatnost :D
A díky ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama