Oops, I did it again

5. července 2016 v 22:31 | Majklice†Světice |  Paranormal Reality
Dáme si malý kvíz!

Co přesně naše hrdinka udělala?
a) poklekla
b) nepoklekla
c) utekla z další práce
d) dělala zbytečné reference na hry, které nikdo nezná


c) je správně.

Zase se schovávám a předstírám, že jsem někde jinde. Měla bych být v kasinu a dělat kurz na krupiéra, který mi domluvila kamarádka, ale jsem v kulturním domě, hodiny sedím na lavičce a čtu si Zmizelou, což je docela příhodné k mé situaci. Když se vrátím zpátky, řeknu matce, že mi to pořád nejde, a vymýšlím si nějaké historky. Čím jsem starší, tím víc lžu. Carevna říká, že celý můj život je lež. Měla bych asi přestat srát ty, kteří se mi snaží pomoct, protože potom v tom zůstanu úplně sama. Aby to bylo fér, byla jsem tam alespoň první tři dny, abych si otestovala, jestli na to vůbec mám - nemám. Jeden den jsem se zase schovávala ve sklepě. Zajímalo by mě, co si asi pomyslel soused, když mě tam uviděl.

TRIGGER - Last Dimension
Zatím asi jejich nejlepší písnička, netrpělivě čekám na plnou verzi.

S tím dárcovstvím vajíček mi to nakonec nevyšlo a připadám si jako hrozný loser, protože kamarádce, které jsem o tom řekla, už za to dokonce dali první peníze. Jsem si jistá, že všem z mých přátel by to vyšlo, jenom mně ne, protože se nějaká vyšší síla vší mocí snaží zajistit, aby se mé geny nešířily dál, což docela chápu, ale fakt jsem se na ty peníze těšila. Takže jsem z kliniky odešla bez peněz a lehce traumatizována. Měla jsem u sebe pouze zkumavku s močí a představovala jsem si, jak mě někdo přepadne, a jediné, co v mé tašce najde, je moč. Takové zklamání. Ještě bych mu mohla říct, že mám AIDS a třeba ho s tou zkumavkou chvíli nahánět.

Trochu mě teď mrzí, že mě všichni, kteří můj blog čtou, viděli, ztrácí to ten opar tajemna. Lidi si tolik chrání své soukromí a já si sem klidně strčím svou fotku a jako první věc tu píšu něco o moči.


Matka mi konečně pohrozila, že mě za 3-4 roky vykopne z domu, takže jsem si udělala seznam věcí, které jako bezdomovec budu potřebovat. Nebo bych taky danou situaci mohla vyřešit tak, že bych skočila pod auto, což by mě sice (pravděpodobně) nezabilo, ale aspoň bych se konečně dostala k tomu psychiatrovi, který by se mnou už snad něco udělal, což chci už dlouho, a zároveň nechci, protože mám pocit, že k tomu nemám žádný důvod, až na ty sebevražedné myšlenky a neschopnost normálně fungovat v běžném životě. Chtěla bych za ním přijít a říct mu, že nemůžu pracovat. On by na to řekl: "Tak to nedělejte," napsal by mi to na papír a pak bych s tím zašla na úřady a za matkou, ukázala jim to a řekla: "Smůla, co." Takhle přesně by to určitě proběhlo. Ale nesnáším psychology a psychiatry a pravděpodobně bych jim kladla otázky jako: "Myslíte si, že jste lepší, než já?" nebo: "Kolik vašich pacientů se už zabilo? Svedl už to někdo z nich na vás?" Což by mimochodem mohl být dobrý způsob, jak z nich dostat ty papíry. Trochu mě jen děsí myšlenka, že kdybych přežila, řidič by mě třeba zažaloval a požadoval by po mně zaplatit škody na autě. To by bylo na zabití.


Našla jsem video z doby, kdy mi bylo 18 a promlouvala jsem ke svému budoucímu 27-letému já. K mé smůle jsem ho našla o trochu dřív. Docela jsem se zasmála. Říkala jsem tam, že se nesmím rozejít s, teď už, mým ex, protože ho mám ráda, a musím s ním zůstat v kontaktu. Začala jsem sama sebe obviňovat, že jsme se určitě rozešli a skoro jsem se tam rozbrečela z něčeho, co se v té době ještě ani nestalo. Pak přišly otázky, jako s kým chodím (kluk nebo holka?) a jestli mám dítě (kluk nebo holka?), jestli mám práci, jestli jsem vydala Kresbičky a jestli pořád bydlím u matky. Měla bych z toho mít depku, ale 27 mi ještě není, takže je mi to docela jedno.

Popovídala bych vám o tom úžasném komixu, na kterém dělám, ale obávám se, že by to tady někdo našel, takže pomlčím. Mám sto chutí se na to vykašlat, ale nemůžu si zavřít další dveře, ne tyhle, ne s mými plány, a nemůžu si nechat ujít příležitost vydat knížku v Japonsku. Takže to ten rok budu muset nějak přetrpět, rok budu hodně nasraná. Asi nemůžu dělat nic, aniž bych nebyla nasraná, mám v povaze být nasraná, nasraná jsem se už narodila.

Členka gangu měla narozeniny a uspořádala oslavu, které se zúčastnilo spousta lidí, z nichž některé snad neznala ani sama oslavenkyně. Všichni, i náš gang, přišli v černém, kromě mě, protože ještě nemám kompletní gothic lolita coord, tudíž jsem tam jako jediná zářila ve světle-modré a růžové a vypadala jsem, jako bych se ztratila. Mezi nimi byla taky dvojice Finů, kteří do Česka zavítali kvůli Masters of Rock. Najednou si jeden z nich sundal všechno oblečení, stoupnul si na židli, zazpíval finsky "Všechno nejlepší" a u toho dělal helikoptéru s dolní partií svého těla. Následovali ho dva další, naprosto cizí chlápci - šli se pak společně nazí projít na zahrádku a Fin učil lidi, jak se v jeho rodném jazyce řekne: "Sežer hovno a umři". Jediné, co uměli česky, byly nadávky, takže na všechno reagovali slovy "ty pičo", i když pořádně nevěděli, co se děje, ale vždycky to z nějakého důvodu k situaci sedlo.

"Ty zkurvysyne!"
"I have no idea what he just said, but I think it was something mean."


Cestou domů jsem pak skoro šlápla na mrtvého holuba a v tramvaji narazila na dva kluky, kteří si tam rozložili lehátko a hodlali na něm sedět, než je řidička vykopla. Taky by se hodila zmínit ta bomba v nákupním centru, kde v době, kdy se to stalo, byla zrovna carevna na pracovním pohovoru. Všechny evakuovali a zavolali pyrotechniky z vedlejšího města, ale nakonec se ukázalo, že byla falešná (takových bomb už jsme na škole měli).

Trochu mě znepokojují muži, kteří mě zvou na kafe, když mám na sobě zrovna sweet lolitu. Přijde mi, že o mě mají zájem jenom proto, že mají nějaký fetiš na krajky. Za ten den se mi to stalo dvakrát, oslovena naprosto cizími lidmi, a pokaždé ta samá nabídka. Proč zrovna kafe? Ani ho nepiju. Vlastně jsem si uvědomila, že muže nemám ráda, alespoň ne v mé blízkosti, děsí mě. Děsí mě, když jsou milí, když nejsou milí, když se zajímají o to, jak mi je, když se mě snaží dotknout, když na mě mluví, nemám je ráda. Čímž si trochu protiřečím, protože na sociálních sítích nedělám nic jiného, než že postuju fotky herců, které ráda mám. Asi proto, že jsou v bezpečné vzdálenosti.


Poprvé jsem se zúčastnila lolitího srazu v jiném městě, kde jsme při té příležitosti šli na koncert kapely BRIDEAR, která zrovna při svém turné navštívila Českou republiku a z nějakého důvodu zakotvila zrovna v Kroměříži.
Nějaká paní nám pochválila "kroje" a zeptala se, kam míříme.
"Na koncert," řekla Pierette.
"Aha, a co hrajete?"

Holky z kapely uměly udělat skvělou atmosféru, hlavně kytaristka Mitsuru, která v sobě měla takové to idol charisma. Zpěvačka Kimi trochu bojovala z angličtinou, ale všichni jsme pochopili, co se nám snažila sdělit. Všechny členky byly neuvěřitelně roztomilé a vypadaly hrozně šťastně, když jsem se s nimi pokusila mluvit japonsky. Podepsaly mi brožurku k CD, Misa mi okomentovala mého medvídka na kabelce, Haru mi řekla, že jsem roztomile oblečená (stalo se to přesně tak, jak jsem si představovala, zase se projevují moje božské schopnosti) a já jsem jim poděkovala, že přišly do Česka. Potom ještě všechny skupinově pištěly "kawaii", když jsem omylem šla opačným směrem a musela jsem se vracet zpátky. Upřímně, z toho, že jsem měla možnost vyzkoušet svou lámanou japonštinu, jsem měla větší vánoce, než z čehokoliv jiného, co se v ten den stalo.


S pomocí mých známých jsem napsala dopis Mariu Kurobovi a přiložila k tomu jeho portrét na výkresu A4, který jsem, aby se cestou nepokrčil, podložila plastovou deskou, kterou jsem používala na základce v 1. třídě a ještě je na ní mé jméno, protože se mi ho nepodařilo smýt, takže si snad nebude myslet, že jsem se mu rozhodla k narozeninám dát tak debilní dárek, jako zažloutlé shitajiki s mým podpisem. Příště to vyřeším elegantněji a koupím si na to shikishi. Finální verzi sem nedám, protože s ní nejsem úplně spokojená a čím dál tím víc na ní vidím chyby, příště to nesmím dělat na poslední chvíli, abych měla čas to opravit. Taky doufám, že jsem v dopisu nenapsala žádný bullshit, protože je fakt těžké psát v jazyce, kterému skoro nerozumíte. (Po zjištění, že jsem tak trochu v mínusu, jsem byla na nějakou chvíli nucena odložit své lekce japonštiny. Takže jsem napsala carevně a zasmály jsme se zprávě: "Čau, já vím, že máš narozky, ale půjčíš mi prachy?" Alespoň se snažím něco málo naučit sama přes Anki.) Podle sledovacího čísla jsem zjistila, že adresa, na kterou jsem dopis poslala, je zřejmě stará, a společnost se přestěhovala, ale Japonci si s tím snad nějak poradí a dorazí to k němu v pořádku. Připadám si ale trochu trapně, z fanoušků co znám, kteří repostují novinky a jeho fotky 5 sekund po tom, co je zveřejnil, jsem zatím jediná, kdo se uchýlil k poslání fan-mailu, místo toho, abych mu prostě tweetla, jako ostatní. orz
Co když jsem udělala něco neuvěřitelně trapného? ( ; ∀;) Pochopí tu narážku na hru, když jsem psala o tom, že při vystoupení pořád vypadal, jako by byl v sakura fubuki statusu?? (( ; ∀;)) Neumím moc mluvit s lidmi, když se dívám na vzkazy ostatních, vypadají úplně jinak, co když jsem napsala něco debilního a teď už to nemůžu vrátit zpátky??? ((( ; ∀;)))



Vyzkoušela jsem si virtuální realitu a ihned se podělila o svůj zážitek s Keiem, který tyhle věci tvoří a ve VR a AI vidí budoucnost světa. Řekla jsem mu, že se mi z toho chce zvracet. Je to trochu jako říct: "Chce se mi zvracet z toho, co děláš, zvracím z tvého živobytí, zvracím z tvé víry." Ne, že by se mi to nelíbilo, bylo to fajn, jenom je mi z toho prostě šoufl, a kdybych tam měla VR kareshiho, asi bych ho nenavštěvovala moc často, dokud s tím pocitem nevolnosti něco neudělají.

Carevně jsem poslala fotku našeho potenciálního adoptivního syna, řekla jsem jí, že tohohle si vezmeme. Potom jsem se jí zeptala: "Mučila bys ho?" načež odpověděla: "Všechny bych je mučila." Možná bychom přece jen měly mít ty dva syny, aby nemučila naše jediné dítě. Třeba to nebude jako v The Sims, kde když mučíte jedno, zabaví vám všechny, třeba by zabavili jenom to mučené a ona by se potom umoudřila a řekla by si, že mučení není správné. Ale takhle to asi nefunguje. Když je to tak v The Sims, tak to asi tak bude i ve skutečnosti.
"Ty ses fakt dívala na to, jaké děcka mají v děcáku?" zeptala se. Já nevím, asi. Asi jsem to fakt udělala. Když už mám být ve falešném homosexuálním manželství, tak chci mít alespoň dítě. Vlastně ani ne.

Chtěla jsem si zahrát Alice in the Heart, po tom, co jsem znovuobjevila ve své knihovničce mangu Bloody Twins (a zjistila jsem, že vyšla další, need), ale z nějakého důvodu hru z marketu stáhli - podruhé. Což mě dost štve, protože jsem už předtím zaplatila za route s dvojčaty. Docela nefér k lidem, kteří do toho vrazili peníze. Doufám, že se jenom snaží doladit chyby v překladu a zase ji dají zpátky.

Došel nám kuskus.
 


Komentáře

1 S c a r s S c a r s | Web | 6. července 2016 v 15:34 | Reagovat

Nevím jestli mám být ráda ze správně uhodnuté otázky nebo ne? :D Ahh, jsem slyšela, že kurzy na krupiérku jsou pěkně drahé, i když se to potom za pár měsíců v práci vrátí. :D Takže zaplatila balík a potom se schovávala ve sklepě? :D

Achjo, ale ty narozeniny s nahým Finem byly asi zábava. :D Na druhé straně bych to já osobně asi nevydejchala. :D Zážitky z koncertu jsou ale fajn a fotka se povedla! :D

2 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 6. července 2016 v 15:49 | Reagovat

[1]: Nope, tyhle byly naštěstí zadarmo. Navíc manažer byl takový smířený s tím, že se mu tam lidi neukážou, protože se mu to očividně stává často :'D

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. července 2016 v 12:08 | Reagovat

Tak chlapi tě zvou na kafe, aby ti pak do něj mohli něco přimíchat, muhehehe...
Já se ani tak chlapů nebojím, spíš mám pocit, že oni se bojí mě. Narodila jsem se totiž s obličejem masového vraha (máti se bojí, když se směju a tělocvikářka mi jednou vytkla, že na občance vypadám příšerně). Dokonce mi za ty roky, co se pohybuju na internetu, nikdo neposlal video se svým penisem. Takže tak.
Tož, c je správně. Napadlo mě to. Hele, nechceš se vykašlat na práci mezi lidmi a svou působnost přesunout na internet? Hodně lidí se živí z toho, co jim poskytuje virtuální realita. Mě sice teď nenapadá přesně co, ale myslím, že ty by ses k něčemu dostala a jak vím, na internetu jsi docela činná už teď :D.
Ohledně psychologů, klidně tam běž a klidně se jich ptej na různý záludnosti, taky jsem to dělala (a pak jsem začala já rozebírat je, to byl ve čtrnácti hardcore). Bude ti to proplácet pojišťovna (jeden z důvodů proč pracovat, nebudeš si muset platit pojištění celý ze svého), není co ztratit.
Navíc, kamarádka měla podobnej blok, nebo jak to nazvat a taky jí to bránilo v normálním fungování. Násilně to přemohla, ale podepsalo se to na ní. A u tebe ten nátlak bude vzrůstat, tak abys neskončila stejně jako ona.
~Bože, já zas někoho straším -_-

4 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 7. července 2016 v 12:26 | Reagovat

[3]: A to jsem si vždycky myslela, že to já se tvářím jako vrah, ale vždycky na tom může být někdo hůř :D
Taky moc nevím, co bych mohla na internetu dělat, umím jenom stalkovat a hledat novinky a informace, leda bych tak mohla lidem prodávat download linky k japonským muzikálům :D Napadlo mě Second Life, přes to se dá něco vydělat, ale to se seká jak sviň.
Hlavně teda nevím, jestli psycholog něco zmůže, přece jen je to jenom obyčejný člověk :D

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 8. července 2016 v 19:59 | Reagovat

[4]: Je fakt, že lidský faktor kazí dost věcí. Někdy přemýšlím, jestli mi pomohl psycholog nebo to prostředí s děckama (terapie), která na tom byla podobně. Asi to druhé. Já přemýšlela v poslední době jestli někam docházet, a teď o prázdninách mi chybí lidský kontakt a zavřít se někam s nějakým hezkým psychologem a připravit jej o duševní zdraví, by nebylo špatné. A vůbec ne, kdyby mi to hradila pojišťovna. Dobře, to už přeháním.
Ono je to na tobě, jestli tam jít nebo ne. V podstatě ti nepomůžou. Když budou dobří, nasměrují tě aby sis pomohla sama. Problém je, že to co teď vylízá z vejšky (obecně) je marast a tak by šlo asi o zbytečně strávený čas. Nevím. Je to složité a nevím jaké předešlé zkušenosti s těmito humanitně zaměřenými zaměstnanci státu máš :D

6 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 9. července 2016 v 14:34 | Reagovat

[5]: Právě, že vůbec žádné nemám. Teda, jednou jsem na základce šla za školní psycholožkou kvůli dyskalkulii pro papíry, měla jsem tam kreslit obrázky a tak, a vždycky, když jsem řekla něco jinak, tak se na mě divně dívala a čekala, až se opravím :D
Nikdy jsem si psychologa nepředstavovala hezkého, spíš jako nějakého starého dědu. Přesně takového hledám, ale buď jsou moc mladí, vypadají jako pasáci, nebo jsou to ženy, mám moc vysoké nároky na psychologa :D
Fakt, že psychologem by teď chtěl být každý, můžu soudit podle mých známých.

7 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 10. července 2016 v 21:38 | Reagovat

Ani neviem čo by som ti poradila možno by psychológ nejako pomohol ale keďže ja som dosť veľký pesimista a mám pocit, že väčšina z tých psychológov sa ani svojej práci nerozumie a dostali sa na tie svoje miesta cez známosti neviem či by ti nejaký poradil :D Ale tak možno to treba skúsiť, ale ako hovorím moje rady sú na prd keďže ja sama sa neviem poriadne začleniť do spoločnosti, minule my mama povedala že by som konečne mala začať žiť v reálnom svete a nepozerať stále tie japonské rozprávky a ja som na to len prikývla a hrala ďalej hru Mystic Messenger kde si doslovne píšem s neexistujúcimi sexi anime chlapcami takže asi tak :D Ale ako písala Naoki-Keiko možno by si mohla skúsiť niečo na internete, možno skúsiť robiť svoj vlastný web komix a založiť si pritom Patreon ak by sa komix uchytil ľudia by ti tam peniaze posielali len taká radosť ale tak to je tiež risk do niečoho takého sa púšťať.
Aj tak obdivujem to, že sa nebojíš tu japončinu používať lebo ja keď som si s cudzím jazykom nie celkom istá radšej vždy mlčím :D Ja sa tiež nejako stránim chalanov ako rada si ich obzerám keď sú v určitej vzdialenosti ale keď sa priblížia a teda chcú niečo skúsiť (dokonca aj takí ktorí sa mi predtým páčili) zrazu cúvnem a radšej sa stiahnem niekde do čiernej nory :D Ja si myslím, že sa mu bude ten portrét páčiť a podľa mňa si sa nijako nestrápnila :-)
Ja som si v Alice in the Heart kúpila aj route s dvojčatami aj s Chesire Cat takže ma toto vôbec neteší :D

8 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 10. července 2016 v 23:47 | Reagovat

[7]: Jé, ono to už vyšlo? (Mystic Messenger) Odkud jsi to stáhla?

S tím Patreonem jsem to chtěla zkusit (s Kresbičkama), ale nějak v tom nevidím smysl, hlavně proto, že skoro vůbec nic nového nepřispívám a ani to nemám v plánu. Uvidí se, třeba mě políbí múza a začnu nějaký nový projekt - až dodělám to, co mám teď.

U mě to byl zas hlavní důvod, proč jsem na ten koncert vůbec chtěla, abych si tu japonštinu mohla vyzkoušet. Celkově jsem si nějak oblíbila se dorozumívat s cizinci, třeba ani moje angličtina není nic extra, ale hlavní je komunikace :D

Jo, přesně. A když to náhodou na mě zkusí nějaká holka, tak se raději taky stáhnu :D

Snad, aspoň už teď s jistotou vím, že si ten dopis přečetl, fufu.

Nasere :D Snad s tím něco udělají.

9 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 10. července 2016 v 23:55 | Reagovat

[8]: https://play.google.com/store/apps/details?id=com.Cheritz.MysticMessenger
Dosť som si tú hru obľúbila ani som nečakala, že ma to tak chytí dúfam, že v budúcnosti bude viac podobných hier :D

Však uvidíš možno ťa nakopne múza a niečo vymysliš však tie web komixy sú teraz naozaj rôznorodé a ľudia to žerú :D

10 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 11. července 2016 v 0:14 | Reagovat

[9]: Škoda, že se mi to nevejde na mobil, asi budu muset využít emulátor :D Máš už nějakého oblíbence?

11 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 11. července 2016 v 0:37 | Reagovat

[9]: Yoosung a Jumin sú zatiaľ moji obľúbenci :D Yoosung je také zlatíčko a Jumin má rád mačky, neviem sa medzi nimi rozhodnúť :D a ty už máš nejakého vyhliadnutého z nich? :D

12 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 11. července 2016 v 0:53 | Reagovat

[11]: U mě Jumin - jak jsi zmínila, má rád kočky, vypadá z nich nejlíp a z ukázek vypadá dobře mimo :D

13 beepinka beepinka | Web | 12. července 2016 v 16:03 | Reagovat

Tyjo tak to byla pořádně divoká oslava narozenin :D :D :D :-D Jinak ta fotka v lolita šatech je krásná *-*! :)) a je dobře,že koncert byl fajn ^^

14 Choi Mari Choi Mari | Web | 3. srpna 2016 v 20:16 | Reagovat

Taky bych podivný chlápky, co by mě zvali na kafe odmítla, jedno co bych měla na sobě. Mě totiž ti normální nikdy nezvou. A nepiji kafe :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama