na Blog.cz

Vídeň. Jsem. Mrtvá.

Co jiného k tomu říci?

V 5 ráno jsem rychle běžela na zastávku se strachem, že to nestihnu a že nakonec odjedou beze mne. Naštěstí jsem dorazila včas, prozměnu jsem zas měla strach, že to nestihne A., protože tam ještě nebyl. Nakonec přišli včas všichni kromě učitele, který výlet pořádal. "Chtěl přijít tak brzy, až přišel pozdě." Následovala čtyřhodinová jízda autobusem. Reni, to je tak tichá holčina...Haha :D Nestává se moc často, že jsem nejhlučnější ze všech. Řidič měl zaplé rádio jenom po dobu, co jsem spala. Když jsem totiž byla vzhůru, pořád jsem zpívala, takže mít puštěné rádio bylo k ničemu. Jsem živý jukebox, zazpívám vám cokoliv na přání :D

Udělala jsem pár velice uměleckých fotografií, kde jsem ani neviděla, co přesně fotím, a taktéž mnoho velice uměleckých videí, které jsou úplně o něčem.

Co se dělo ve Vídni si už moc dobře nepamatuji. Nevzpomínám si téměř na jedinou stavbu, i když jsme kolem každé prošli nejméně dvakrát. Pamatuji si jenom to horko. Nedostatek vody. Lehký astmatický záchvat. Bolest. Touhu po tom být zase doma.

Feťácké tance s A. Ženu s neonovými vlasy a velmi zvláštním stylem...Sochy, kterým jsme se dívali pod sukně a taky postižené Mickey Mouse a velké věci. Dorty, vypínače a pily větší, než jsem já. A lidi, kteří po nás pořád řvali: "Nesahat!", i když jsem jim tedy nerozuměla, ale určitě říkali tohle.

Vlastně si toho pamatuji docela dost.

Albertina mě zklamala, čekala jsem, že bude lepší. Větší. Starší. Jenže ona je celá taková fejkovní. A ty obrazy...hm. Ale Pípí Rubens byl fajn. A nábytek. A. má orgasmus, když se dotkne sochy z mramoru :D

Na další výstavě jsme se zase nemohli dostat do jednoho patra. Nikoho nenapadlo jít po schodech, ne, všichni raději pořád jeli s výtahem nahoru a dolů a divili se, co se to proboha děje. Po výstavě jsme jenom leželi na zemi a zabírali schody. Je to paráda lehnout si na záda...a bát se, že mi někdo ukradne boty.

Řidič autobusu se ukázal být naprosto neschopným a museli jsme čekat tak hodinu, než se mu podařilo dojet na správné místo. Potom...už jsem...byla...jenom...mrtvá...

Celý den byl plný utrpení.

J. Geils Band - Fright Night (woohoo :D)

Bylo vážně vtipné takhle sedět na zemi jako trosky, usínat a přitom poslouchat Cohena. Vypadaly jsme pak tak...tragicky :D

Strašně se nudím a tyhle kraviny mě baví :D

pod perexem